První návštěva U Matěje

Dlouho vyhlížená restaurace Jana Punčocháře nazvaná U Matěje a nacházející se na pražské Hanspaulce je otevřená teprve pár dní, ale už teď je jasné, že má na to, stát se výraznou součástí české gastronomické scény.

Tento text prosím neberte jako recenzi. Jedná se o pár postřehů a dojmů z první návštěvy, při níž jsme ale ve čtyřech lidech ochutnali podstatnou část jídelního lístku.

Co můžete čekat

Světlý, dřevem obložený, ale přitom odlehčený interiér, kde se člověk opravdu cítí dobře. Žádnou hudbu, ale šum přirozené konverzace okolních hostů. Vtipné momenty v interiéru – třeba stínítka lamp z papírových pytlíků. S velkou pravděpodobností také dobře natočené plzeňské pivo a možnost objednat si vodovodu do karafy za sympatickou cenu. Celkově nepřestřelené ceny jídla. Intenzivní, hluboké chutě pokrmů. A příjemnou obsluhu, která, logicky, v začátcích provozu nemůže být bezchybná, ale dojem z návštěvy vůbec nenaruší.

Jak vypadá jídelní lístek

Stručně a odlišně od podobných konceptů. Hlavními surovinami jsou maso, drůbež a ryby. Jeden z předkrmů a jedno hlavní jídlo jsou však vegetariánské. Na rozdíl od proklamované české omáčkové kuchyně v něm vidím silný vliv kuchyně rakouské. Což vůbec není na škodu. Budete-li se před návštěvou restaurace dívat na web, počítejte s tím, že kromě stálé nabídky budou k dispozici ještě tak tři speciály.

Co bych vám doporučila ochutnat

Dršťkovou polévku s libečkem. Dejte si ji, i kdybyste obecně nepatřili k jejím velkým obdivovatelům. Perfektně měkké, dobře nakrájené dršťky, intenzivní vývar, lehká pálivost a zahuštění telecími nožičkami z ní učinily největší překvapení a vlastně naprosto nejdokonalejší pokrm ze všech vyzkoušených.

V těsném závěsu stál telecí pavouček s houbovou omáčkou a karlovarským knedlíkem s medvědím česnekem. Pavouček je plátek masa z pánevní jamky vyznačující se specifickým tukovým mramorováním, jež dává masu výraznou chuť. Celkový dojem na talíři, až na mírně vyšší slanost, perfektní.

Zklamáni nebudete ani při objednání tafelspitzu, který je podáván s polévkou, knedlíkem a se třemi omáčkami: kedlubnovou, koprovou a cibulovou. Maso z květové špičky bylo krásné měkké a šťavnaté a z omáček byla za mě nejlepší neokoukaná kedlubnová.

V rámci speciálů jsme ochutnali velmi dobrou kulajdu, svíčkovou úplně jinak než ji znáte a plněnou křepelku s chlupatým knedlíkem. Na druhou stranu nijak zvláště nás nenadchly kapří hranolky, ale je dost možné, že jejich křupavost a teplotu při podávání ještě postupně v kuchyni vychytají.

Dát si po tom všem ještě dezert zvládnou jen silnější jedinci, ale dva z nabízených jsme vyzkoušeli. Budete-li se rozhodovat, doporučuji tvarohové buchty s rozinkami v rumu podávané s vanilkovou zmrzlinou. Kromě toho, že jsou podávané v porci, která by stačila minimálně pro dva, nemají chybu a garantuji vám, že podobně pojaté jste ještě nejedli. Karamelové vejce doporučuji jen tehdy, jste-li na sladší dezerty.

Co se dá podniku vytknout

Jan Punčochář se snaží o to, abyste se tu cítili jako na návštěvě u babičky. Pohostinnost projevovaná velkými porcemi na jedné straně vyvolává sympatie, ale na druhé vám zabrání ochutnat více položek jídelního lístku a může vést až k plýtvání výborným jídlem. Mnohé pokrmy by mohly mít klidně poloviční velikost a stále by to byly slušné porce.

Sluší se dodat

Restaurace U Matěje by měla posléze skrývat dva podniky v jednom, přičemž druhý z nich má finediningové ambice. Stejně jako všem netuctově pojatým podnikům, za nimiž stojí kus poctivé práce, držím restauraci U Matěje palce. Já osobně se už teď těším na další návštěvu.

(Foto: archiv U Matěje)